Upozornění: Tento článek se bude zabývat pouze hrou Černá Madona Brněnská, nikoliv Černou Madonou jakou takovou.
Naše místní Národní Divadlo uvedlo na popud Onderky Velkovu hru Černá Madona Brněnská, mystický kus o obléhání Brna Švédy a o tom, proč se zvoní poledne v jedenáct. Hra je zpracována ve třech rovinách. Pro slepé se tam mluví, pro hluché se tam hraje a pro blbé to napsali. A pokud bych měl kus žánrově zařadit, pak je to rozhodně tragedie.
Začíná přitom velice nadějně. Švédové zajali brněnského radního Ondřeje a krutě ho mučí. Kdo ale čeká klasický slasher, ve kterém budou jeden po druhém vyvražďováni brněnští radní a ve velkém finále zhyne krutou smrtí z rukou Černé Madony i samotný Nejvyšší, nemůže se více mýlit. Radní je po trošce toho mučeníčka propuštěn. Výměnou za život svého zajatého syna má zabít de Souchese, velitele brněnské obrany. de Souches je však Ondřejův přítel a ten je tak celou hru rozerván mezi láskou k synovi a k příteli. A kde je jedna strašná banalita, rychle se objeví další. de Souches spí s Magdalenou, Ondřejovou ženou. BAM!
A protože je to mystická hra plná hlubokých symbolů, je Magdalenina nevěra vyjádřena scénou, při které se ji rozsypou jablka, která donesla de Souchesovi k večeři. A jak psali v Bibli, tak japka só přece symbol hříchu. Had se na scéně přímo neobjevil, ale když de Souches kousal Magdalenu do krku, sváděl to neposednou nit. Tak to asi bude ono. Ondřej se někdy ke konci hry svoji ženy zeptá, cituji: "Spala jste s ním? A jak se to stalo?" Magdalena mu odpoví: "Ani nevím. Přinesla sem mu jídlo a bylo." A bylo. Jedna naprosto zbytečná dějová linka uzavřena a jedeme dál.
De Souches, po jedné z večeří s Magdalenou si pozve Ondřeje a začne mu předvádět svoji katanu. Několik minut o ni mluví, pak ji schová a celou hru se už o ni ani slůvkem nezmíní, natož aby ji použil. Motivy katany, náklonnosti k jisté paní radní a statečného obránce a zachránce Brna nám tak symbolicky dávají obraz jedné současné osobnosti lokálního významu. Snad jediným rozdílem je to, že de Souches byl velitel brněnské obrany, nikolivprimátor purkmistr.
Hra se podobně jemnými odkazy na současnost jen hemží. Při scénce záměrného humoru z jednání radnice je nejmenovaný radní Laďa Macek věčně ožralý. O jezuitském katechetovi české provincie Danu Landovi, uvedeném pod pseudonymem Martin Středa, se pak ve hře mluví jako o muži, jenž se umí vznášet, ba i létat. Má prý i světélkovat, či zářit, patrně po vzoru mormonských emo-upírů. Černá Madona tak samozřejmě nemůže být černá, ale je v barvách trikolóry.
Podobně bizarní jsou i různé scénické odkazy. Při znázornění radnice nemůže chybět visící vycpaný krokodýl a loukoťové kolo. Magdalena se na této scéně začne česat a vypravuje při tom o svých vlasech a kudrnách. Při slově kudrny kolo spadne a ona začne mluvit o Kudrnovi, který se narodil o dvě století později. Z něj plynule přejde na Birka a při svérázném převyprávění historie kola nám sdělí, že se ji mužný Birk velice líbil. Pak se nelze divit tomu, že přinesla večeři a bylo.
Možná ale tvůrci na děj rezignovali záměrně. Každý předem ví, jak to dopadne (pro ostatní je tu SPOILER: poledne se zvoní v jedenáct) a přednost by tudíž mělo dostat spíše zpracování. Přestavbu scény tak doprovází promítání diapozitivů doprovázené visuelními efekty z dílny samotného Karla Zemana, dramatickou hudbou a náhodně vybranými citáty z Wikipedie. Ty se patrně při každém provedení mění a vyjadřují tak marnost veškerého lidského konání, jako ostatně celé představení.
Přiznávám, že některé symboly jsem patrně nepochopil. Proč bylo na radnici deset křesel a ne jedenáct, jako brněnských radních? Symbolika jedenáctky přitom byla ve hře jasně přítomna, ne nadarmo ji sehrálo dvakrát jedenáct herců. K nim patřil ještě sbor deseti děveček, měly tak znázorňovat skutečné vládkyně Brna? A proč na radnici blikal červený řetěz a jak souvisel s děvečkami? Máme snad věřit tomu, že je radnice bordel plný kurev?
Proč je ale hra o Černé Madoně se z ní vlastně nedá pochopit. Chvíli se o ní mluví, jezovita pak nahlásí na radnici trasu pochodu demonstrace s Černou Madonou. Při jezuistké demonstraci se výše zmíněná dáma v trikolóře vydává za Černou Madonu, což je v programu označeno za zázrak. Katecheta Středa prohlásí, že "s rozumem se nikam nedostaneš", čímž dokonale vysvětlí celou hru a po několika náhodných scénkách může celý spektákl konečně skončit.
Celkově vzato jde o kus ve své plytkosti velmi vyvážený a navíc to bylo fakt hrozně blbý. A právě proto jsem velmi rád, že hra vznikla a upřímně doufám, že díky ni v Brně už nikdy nic podobného nevznikne. A k tomu nám dopomáhej Černá Madona Brněnská.
Naše místní Národní Divadlo uvedlo na popud Onderky Velkovu hru Černá Madona Brněnská, mystický kus o obléhání Brna Švédy a o tom, proč se zvoní poledne v jedenáct. Hra je zpracována ve třech rovinách. Pro slepé se tam mluví, pro hluché se tam hraje a pro blbé to napsali. A pokud bych měl kus žánrově zařadit, pak je to rozhodně tragedie.
 |
| Hlavní význam Černé Madony spočívá v potvrzení domněnky, že Ježíš byl mongoloid |
Začíná přitom velice nadějně. Švédové zajali brněnského radního Ondřeje a krutě ho mučí. Kdo ale čeká klasický slasher, ve kterém budou jeden po druhém vyvražďováni brněnští radní a ve velkém finále zhyne krutou smrtí z rukou Černé Madony i samotný Nejvyšší, nemůže se více mýlit. Radní je po trošce toho mučeníčka propuštěn. Výměnou za život svého zajatého syna má zabít de Souchese, velitele brněnské obrany. de Souches je však Ondřejův přítel a ten je tak celou hru rozerván mezi láskou k synovi a k příteli. A kde je jedna strašná banalita, rychle se objeví další. de Souches spí s Magdalenou, Ondřejovou ženou. BAM!
A protože je to mystická hra plná hlubokých symbolů, je Magdalenina nevěra vyjádřena scénou, při které se ji rozsypou jablka, která donesla de Souchesovi k večeři. A jak psali v Bibli, tak japka só přece symbol hříchu. Had se na scéně přímo neobjevil, ale když de Souches kousal Magdalenu do krku, sváděl to neposednou nit. Tak to asi bude ono. Ondřej se někdy ke konci hry svoji ženy zeptá, cituji: "Spala jste s ním? A jak se to stalo?" Magdalena mu odpoví: "Ani nevím. Přinesla sem mu jídlo a bylo." A bylo. Jedna naprosto zbytečná dějová linka uzavřena a jedeme dál.
 |
| Tady máš jídlo a bude |
De Souches, po jedné z večeří s Magdalenou si pozve Ondřeje a začne mu předvádět svoji katanu. Několik minut o ni mluví, pak ji schová a celou hru se už o ni ani slůvkem nezmíní, natož aby ji použil. Motivy katany, náklonnosti k jisté paní radní a statečného obránce a zachránce Brna nám tak symbolicky dávají obraz jedné současné osobnosti lokálního významu. Snad jediným rozdílem je to, že de Souches byl velitel brněnské obrany, nikoliv
Hra se podobně jemnými odkazy na současnost jen hemží. Při scénce záměrného humoru z jednání radnice je nejmenovaný radní Laďa Macek věčně ožralý. O jezuitském katechetovi české provincie Danu Landovi, uvedeném pod pseudonymem Martin Středa, se pak ve hře mluví jako o muži, jenž se umí vznášet, ba i létat. Má prý i světélkovat, či zářit, patrně po vzoru mormonských emo-upírů. Černá Madona tak samozřejmě nemůže být černá, ale je v barvách trikolóry.
 |
| kudrna jako Kudrna |
Podobně bizarní jsou i různé scénické odkazy. Při znázornění radnice nemůže chybět visící vycpaný krokodýl a loukoťové kolo. Magdalena se na této scéně začne česat a vypravuje při tom o svých vlasech a kudrnách. Při slově kudrny kolo spadne a ona začne mluvit o Kudrnovi, který se narodil o dvě století později. Z něj plynule přejde na Birka a při svérázném převyprávění historie kola nám sdělí, že se ji mužný Birk velice líbil. Pak se nelze divit tomu, že přinesla večeři a bylo.
Možná ale tvůrci na děj rezignovali záměrně. Každý předem ví, jak to dopadne (pro ostatní je tu SPOILER: poledne se zvoní v jedenáct) a přednost by tudíž mělo dostat spíše zpracování. Přestavbu scény tak doprovází promítání diapozitivů doprovázené visuelními efekty z dílny samotného Karla Zemana, dramatickou hudbou a náhodně vybranými citáty z Wikipedie. Ty se patrně při každém provedení mění a vyjadřují tak marnost veškerého lidského konání, jako ostatně celé představení.
 |
| Výprava je doprovázena působivými efekty |
Přiznávám, že některé symboly jsem patrně nepochopil. Proč bylo na radnici deset křesel a ne jedenáct, jako brněnských radních? Symbolika jedenáctky přitom byla ve hře jasně přítomna, ne nadarmo ji sehrálo dvakrát jedenáct herců. K nim patřil ještě sbor deseti děveček, měly tak znázorňovat skutečné vládkyně Brna? A proč na radnici blikal červený řetěz a jak souvisel s děvečkami? Máme snad věřit tomu, že je radnice bordel plný kurev?
Proč je ale hra o Černé Madoně se z ní vlastně nedá pochopit. Chvíli se o ní mluví, jezovita pak nahlásí na radnici trasu pochodu demonstrace s Černou Madonou. Při jezuistké demonstraci se výše zmíněná dáma v trikolóře vydává za Černou Madonu, což je v programu označeno za zázrak. Katecheta Středa prohlásí, že "s rozumem se nikam nedostaneš", čímž dokonale vysvětlí celou hru a po několika náhodných scénkách může celý spektákl konečně skončit.
Celkově vzato jde o kus ve své plytkosti velmi vyvážený a navíc to bylo fakt hrozně blbý. A právě proto jsem velmi rád, že hra vznikla a upřímně doufám, že díky ni v Brně už nikdy nic podobného nevznikne. A k tomu nám dopomáhej Černá Madona Brněnská.
