Ačkoliv Vaňkovku zná asi většina Brňáků a někdo by si snad i vzpomněl na jejího zakladatele Friedricha Wanniecka, na jeho okultní sklony si asi dnes vzpomene málokdo, což by byla jistě škoda.
Pipara
Pipara byla krásná Germánka, armanistická kněžka. Moudře vládla Praněmcům v Eburodunum, na soutoku Schwarzachu a Zwittawy. Ale přišel nepřítel, noha Římanova Dunaj překročila a Piparu zajala.
Nebyla by to však lstivá Germánka, aby Římany nepřechytračila a až na mocnou vládkyni se nevypracovala.
Což je zhruba děj dvojdílné ságy "Pipara - Germánka v císařském purpuru". Autorem tohoto veledíla je Guido List (česky "Lstivý Kvído"), nestor vídeňského antisemitismu. Základem tohoto a dalších románů byla jeho zvláštní verze staroněmeckého náboženství, krom toho se věnoval studiu magického významu "germánských" run.
Dalším Listovým dílem byl například "Král Vannius", pojednávající o vládci kvádské říše na jihozápadním Slovensku. Eburodunum je zase staré latinské jméno Brna. Proč si List pro děj svých románů volil místa na Moravě a v jejím okolí? Přinejmenším z části to mohlo být z vděčnosti ke svému vydavateli, jimž nebyl nikdo jiný, než Friedrich Wannieck (Vannius? Vaněk?).
Verein "Deutsches Haus"
Verein "Deutsches Haus" vzniká v prosinci 1884. Oficiálně je jeho posláním vybudování "Německého domu" v Brně, jenž vzniká v roce 1891. Spolek ovšem pokračuje dále, až do roku 1943, kdy splývá s NDSAP. A proč vlastně "spolek Německého domu" funguje dávno po jeho vybudování? Například proto, aby vydával Pangermánské zvěsti Guido von (ehm) Lista.
Vlastně se dá říct, že vydávání Listových spisů bylo původním posláním spolku. Když List přednášel v Brně místním Němcům (Němcům jako Wannieck, Hruby, Klepetař, Tomaschek, poslanci von Chlumecky a Beranek atd…), jeho pojetí árijo-germánských kmenů spravovaných kastou moudrých kněží je doslova uchvátilo. Viděli v něm proroka, zvěstujícího nový vzestup zašlé slávy árijo-germánské rasy.
Spolek tedy vzniká na základě Listových okultních spisů jako jisté vymezení se proti brněnským Moravanům a Čechům, kteří si v té době postavili Besední dům, což bylo vnímáno jako bezprostřední ohrožení germánské rasy. Nebyli to jen Slované, kdo tehdy Němce ohrožoval, ale samozřejmě i Židé, kterým byl spolek zapovězen. Nebylo se co divit, neboť krom spisů pangermánských vydával Wannieck i spisy antisemitské.
Národnostní ohrožení Němců muselo v té době být patrně hrozivé, brněnský německy psaný deník Tagesbote ke stavbě domu uvádí: "Bylo období, kdy Němci v Rakousku pociťovali potřebu usmířit se, protože boje s jinojazyčným obyvatelstvem ohrožovaly jejich říši. Jenže byli to Němci, kteří tím utrpěli jako národ největší ztráty a museli ustupovat ze svého postavení. Nakonec události uplynulého desetiletí následovala potřeba sjednotit se, aby mohli svému protivníkovi klást vůbec nějaký odpor. A pak se zrodila myšlenka brněnských Němců na vybudování pevného hradu, která byla přijata s nadšením a její uskutečňování by je naplnilo novým životem."
Ale konec žertování na úkor národoveckých argumentů, slovo "národ", zvlášť ve smyslu jazykovém, postrádá jakýkoliv smysl. Němčina byla dlouhou dobu na Moravě úředním jazykem a pro vyšší vrstvy bylo výhodnější vychovávat svoje děti jako Němce. Po několika generacích se tak z jazykově původně slovanské populace stali "Germáni".
V té době mělo ale slovo "národ" mnohem větší význam a brněnští Němci si svoji národní příslušnost chtěli touto stavbou stvrdit. Jak o Německém domu řekl sám Wannieck: "Posvátný dům by měl být otevřený od časného rána do pozdního večera pro všechny, kdo by tam zavítali pro obohacení své mysli o názory našich myslitelů. (…) Pro celý národ, bez rozdílu třídy nebo postavení, rasy či pohlaví měl by být tento prostor otevřený! Každý, kdo přijde, měl by právě tady najít slavná díla a výňatky z nich."
Z této elegie na "hrad brněnského němectva" mne nejvíc zaujala část "Pro celý národ, bez rozdílu (…) rasy (…) měl by být tento prostor otevřený." Byl snad Wannieck přesvědčen, že Německý národ je nad všechny rasy? Že Němec nemusí nutně být Árijec, ale klidně i třeba Černoch, nebo dokonce Slovan? Se jménem, které zní podezřele stejně jako "Vaněk" se tomu nelze divit.
Vaněk a jeho přítel List
Friedrich Wannieck byl synem koželuha, který bydlel na Trnité 21. Zde vybudoval první továrnu na difuzéry na světě. Později přešel z difúze na fúzi a to konkrétně s První brněnskou strojírnou. Finančně byl proto zajištěn (např. Německému domu daroval druhé největší varhany na Moravě) a mohl se tak věnovat svým zálibám, především duchovnímu růstu moravských Němců. Jak již bylo zmíněno, činil tak prostřednictvím verein Deutsches Haus a vydáváním spisů Guido Lista.
S Listem udržuje Wannieck čilou korespondenci, povzbuzuje jej v jeho runovém bádání a stojí tak u zrodu Listova veledíla "Das Geheimnis der Runen", studie o armanickém futharku, z něhož čerpají okultisté a nacisté dodnes. Ačkoliv Listovy runy mohou připomínat skandinávské runy, jeho dílo není vůbec žádná studie o historickém písmu, runy mu byly zjeveny! Stát se tak mělo, když byl po operaci postižen na necelý rok slepotou. Listovi se otevřelo jeho vnitřní oko a bylo mu předáno tajemství run. Tož tak.
List Wanniecka prostě musel fascinovat. V roce 1905 se proto společně se svým synem Friedrichem Oskarem a další padesátkou signatářů rozhodl založit "Guido von List Gesellschaft". Mezi dalšími zakladateli byli např. vídeňský starosta Karl Lueger, esoterik Max Seiling, okultista a theosof Hugo Göring, či metafyzik a mistr berlínské okultní lóže Paul Zillman. Postupně se přidávali další významní politici a okultisté, jako například již zmíněný poslanec Beranek, či theofysik, věštec a geomant Franz Hartmann.
Jako v každé správné podobné organisaci, i zde existovala vnitřní tajná organisace pro vybrané členy. Konkrétně šlo o "Hoher Armanen Orden", Vysoký armanistický řád. Tento řád se tak řadil mezi nejvýznamnější ariosofické esoterické spolky, jako byla například společnost Thule, nebo Ordo Novi Templi.
V té době už ale Wannieck bydlí v Mnichově, kam odešel v roce 1903. Z Mnichova odchází do severní Itálie, kde v roce 1919 umírá. Ve stejném roce umírá i jeho guru Guido List. Jejich odkaz ariosofického pangermanismu však v Brně žije díky verein Deutsches Haus dál až do doby, kdy se brněnští Němci konečně dočkají splnění svého snu, splynutí s germánskou Říší.
Žádné komentáře:
Okomentovat