V roce 1757 se Jakob Frank prohlásil Mesiášem, tři roky na to byl odsouzen a ve vězení v Čenstochové zůstal až do roku 1772, kdy věznici dobyl generál Bibikov a Franka propustil. Poté se přesunul do Brna, kde pokračoval ve své náboženské misii. Svoji dceru Evu prohlásil reinkarnací Panny Marie, žil obklopen vlastní armádou čítající 600 mužů, měl svých dvanáct apoštolů, ale i dvanáct apoštolek či spíše konkubín.
V roce 1988 se Daniel Landa prohlásil skinheadem, nebyl odsouzen, ale založil kapelu Orlík. Později se od skinheadství distancoval a krom muziky se začal věnovat šíření své verze Dobra. O konkubinátu není známo nic, ví se pouze o německé manželce.
Z Brna jezdil Jakob Frank se svým dvorem často do Vídně navštěvovat Marii Terezii, která v něm viděla možnost obrácení Židů na křesťanství; její syn Josef II pak vyhledával spíše společnost jeho dcery, zda ji chtěl obrátit není známo, ale dá se předpokládat že spíše na záda. Ve Vídni měl Frank možnost seznámit se s dalším důležitým zjevem brněnského okultního života přelomu osmnáctého a devatenáctého století, Františkem Josefem hrabětem Libštejnským z Kolovrat.
Hrabě Kolovrat byl v té době nejvyšším purkrabím, tedy rakouským místodržícím v Čechách a na Moravě. Šlo o osvíceného politika, který se, jako spousta inteligence tehdejší doby, angažoval ve svobodném zednářství. Od roku 1779 byl členem pražské lóže "Zu den drei gekrönten Säulen", v roce 1782 se účastní zednářského kongresu ve Wilhelmsbadu, kde se setkává s Ilumináty a později se stává jejich členem. Po návratu do Brna spoluzakládá v roce 1783 zednářskou lóži "Zu den Wahern Vereinigten Freunden", která se stává hlavní základnou Iluminátů v zemích České koruny a spravuje Iluminátské organizace v Praze a Opavě.
Jak často jezdí do Vídně Roman Onderka není známo, není ostatně rakouským místodržícím, ale od roku 2006 primátorem města Brna. Onderku ovšem na rozdíl od hraběte Kolovrata nelze nazývat hybatelem okultního hnutí, tím je v tomto případě spíš šéf činohry Národního divadla Zdenek Plachý. Ten společně s Martinem Dohnalem uvádí v roce 2008 v Brně hru Daniela Landy "Tajemství Zlatého Draka", které předchází založení "Legie Zlatého Draka".
Není to první okultní spolek, který Landa založil. V roce 2004 přišel s "Ordo Lumen Templi", který vybudoval dětské hřiště. Pro Legii ale měl již smělejší plány, chystal se vybudovat sérii Dračích chrámů, první měl stát v Moravském krasu, zde ale draci prohráli v souboji s čolky. Kromě budování chrámů by se Legie měla věnovat tělocviku a tajemství. S jakým úspěchem se ji to daří je patrně ono skryté tajemství.
Vraťme se k Iluminátům. Jejich cíle jsou poměrně jasně popsány v knihách Adama Weisshaupta, jde o zničení náboženství, rozvrácení stávajících režimů a nastolení vlády rozumu. V době absolutistických monarchií a obrovského politického vlivu církve naprosto legitimní požadavky. Nelze se ovšem divit, že v roce 1784 bavorský kurfiřt Karel Theodor zakázal nejen Ilumináty, ale pro jistotu rovnou všechny tajné společnosti.
Aktivita okultních spolků začala znervózňovat i císaře Josefa II., v roce 1785 vydává patent, jež omezuje počet zednářských lóží a Ilumináty pro jistotu zakazuje úplně. Přesto ze dvou brněnských lóží zůstává právě ta Iluminátská a postupně se nadále rozrůstá, zvláště pod vlivem Francouzské revoluce. V Brně v té době žádná revoluce neprobíhá, Ilumináti se krom skrývání věnují hlavně vydávání tiskovin a podpoře školství.
Nebyl to ovšem pouze humanismus a racionalismus, kterému se v té době brněnští okultisté věnovali, zednářská lóže "Zur aufegehenden Sonne im Orient" hraběte Salma byla jakousi moravskou centrálou rosekruciánství a kladla tak větší důraz na mystiku a esoteriku. Novodobé "dračí" pokusy by tak snad šlo s jistou nadsázkou označit za syntézu Iluminátů s Rosenkruciány, kdyby ovšem za "draky" byl vidět nějaký výsledek. Možná ale budují skrytě.
V roce 1786 dochází vídeňskému dvoru trpělivost i s Jakobem Frankem a musí opustit Rakousko. Svého životního stylu židovského Mesiáše se ovšem nevzdává, odjíždí do Offenbachu poblíž Frankfurtu, kde získává titul barona. Je podporován dílem poutníky z Polska a Moravy, dílem Frankfurtskými rodinami, mimo jiné Mayerem Amschelem Rothschildem a umírá v bohatství a slávě roku 1791.
Landa se svých schopností charismatického vůdce po orlíkovské epizodě spíše zalekl. Od své rasistické minulosti se distancoval, ač je mu - na rozdíl od Davida Matáska - neustále připomínána. Věnoval se hudbě, ale poslední dobou jako by mu možnost působit na masy začínala chybět. Zakládá spolky, plánuje chrámy, ale ve výsledku je pro něj vše spíše další koníček. "Holky a mašiny" se rozrostlo na "Holky, mašiny a Hermes Trismegistos".
Žádné komentáře:
Okomentovat